HISTORIE KORNIC

Už těsně po konci poslední doby ledové stopovali v okolí dnešních Kornic divokou zvěř pravěcí lidé. Po nich přišli první zemědělci (kultura s lineární keramikou, 5700-5000 př. n. l.) a založili zde trvalé sídliště. Následovaly další kultury mladší doby kamenné - kultura s vypíchanou keramikou (5000-4500 př. n. l.) a kultura lengyelská (4500-3900 př. n. l.). V době bronzové existovala na území budoucích Kornic osada lužické kultury (1250-1000 př. n. l.) a v době železné vesnice Germánů (1-400 n. l.).

Po Germánech se tu usídlili Slované. V listině hlásící se k roku 1167, která je však falzem z konce 12. století, je doložena osada Domašice a u ní pole zvané "Nakorniceh" (informace obsažené v listině jsou pravdivé, falzum vzniklo jen pro potřeby řádu premonstrátů, kterým patřila většina Litomyšlska). Domašice ležely zřejmě někde mezi dnešními Kornicemi a Sedlištěmi. Později se již nepřipomínají. Až v roce 1347 při dělení majetku rušeného premonstrátského kláštera mezi litomyšlského biskupa (biskupství založeno roku 1344) a kapitulu (sbor duchovních na biskupském dvoře) jsou zmíněny Kornice. Připadly kapitule, svobodná rychta biskupovi. Co se odehrálo ve 13. století, je nejasné. Existence svobodné rychty nasvědčuje kolonizačnímu původu Kornic - dědičkým rychtářem (představitelem obce) se stával obvykle lokátor - organizátor založení vesnice. Na druhé straně návaznost na Domašice dokazují přetrvávající pomístní názvy (Kuřince, Husilna) i pověsti o propadlém hradu v Kuřincích nebo o přenesení Kornic do výhodnější polohy. Je tedy pravděpodobné, že Domašice byly v průběhu 13. století v souvislosti s přechodem na zákupní právo přeneseny na pole "Nakorniceh", když předtím připadly litomyšlskému klášteru - možná jako náhrada za území, které musel odstoupit králi Přemyslu Otakarovi II. při založení města Poličky v roce 1265. Část domašické půdy zůstala zřejmě nevyužita a posloužila v průběhu 14. století k založení Sedlišť (poprvé zmíněny roku 1398).

Kornická rychta byla v roce 1380 postoupena kapitule jako náhrada za pozemky zaplavené rybníkem Hvězda u Opatova. Byla zřejmě kapitulou vykoupena a přeměněna na obyčejný statek, protože v roce 1398 se již nepřipomíná. Od té doby až do roku 1848 byly korničtí rychtáři jmenováni vrchností.

Z počátků 15. století jsou známa jména některých obyvatel obce - Václav Vrabcův, Michal Šimonův, Ondřej řečený Syrový, Havel švec, Mikuláš, Matěj, Kateřina, Filip, Vavřinec řečený Smola, Štěpán řečený Vrabec, Anka…. Je zřejmé, že německá kolonizace se Kornic nedotkla a Češi tu měli vždy výraznou převahu.

Po zániku litomyšlského biskupství v roce 1421 spravovali panství husitští hejtmani. Poslední z nich, Vilém Kostka z Postupic, jej získal do dědičného držení. Kornice zůstaly součástí zámeckého panství postupně pod vládou Kostků z Postupic, Pernštejnů, Trautmannsdorfů a Valdštejnů (-Vartenberků) až do roku 1848.

Život v Kornicích nebyl vždy klidný. Nejhorší bývaly války. Vrch Hlavňov (383 m n. m.), na kterém se Kornice rozkládají, si často vybírala za tábor různá vojska – rozhled do kraje jim umožňoval kontrolovat údolí řeky Loučné. Např. za třicetileté války, v září 1639, se tu utábořily čtyři tisíce Švédů, které přitáhly od Hradce Králové. V tu dobu však neplenili jen cizáci, ale i císařští. Následný úbytek obyvatel vedl ke zvyšování robot. Korničtí rolníci museli docházet do dvora Perštýna. Poddaní pravděpodobně často dvory ze msty zapalovali – Perštýn vyhořel v roce 1661. A v roce 1680 vypuklo dokonce velké povstání. Po jeho potlačení neodvrátily přísné tresty a popravy ani přímluvy kornického rychtáře. V té době zároveň probíhala rekatolizace. Proti ní se snažil bojovat např. Jakub Mikulecký, původně krejčí v Kornicích, který pašoval ze Žitavy zakázané knihy a odváděl za hranice emigranty. Ani jeho snaha obracení na "pravou víru" nezastavila. Kornice, patřící odjakživa pod litomyšlskou faru, byly rekatolizovány důkladně. V roce 1783 dokonce vyrostla na návsi malá katolická kaple.

Nejhorší byly stále války – např. v červenci 1758 přimašírovali od Olomouce Prusové. Rakušané po menší šarvátce u Litomyšle ustoupili a zapálili za sebou zásoby. Pruské vojsko potom leželo na Hlavňově a celý týden v nejbližších vsích rabovalo. Zátěž představovali ale i spojenci – např. Rusům v červnu 1799 museli stravu, pivo i kořalku hradit hospodáři, u kterých byli ubytováni.

Výrazné změny k lepšímu měla přinést až moderní doba. V květnu 1848 táhli Korničáci spolu s obyvateli některých dalších obcí s holemi v rukách do Litomyšle na zámek demonstrovat svoji touhu po zrušení roboty. Poddanství skutečně zaniklo. Byly zřízeny obecní úřady. Kornice patřily spolu s Nedošínem od roku 1850 k Sedlištím. Až v roce 1898 se plně osamostatnily.

Kornice bohatly a modernizovaly se. V roce 1873 vyrostla na návsi novogotická kaple sv. Václava. Roku 1886 byla postavena nad údajně léčivým pramenem v Končinách kaple Panny Marie Lurdské, která se stala oblíbeným poutním místem. V roce 1883 byl založen místní sbor dobrovolných hasičů, roku 1906 hospodářsko-čtenářská beseda, v roce 1927 byla zavedena elektřina...

Po získání samostatnosti v roce 1918 byla na návsi zasazena lípa svobody (ostatní jsou o pár let starší). Za svobodu se ale muselo draze platit. Za první světové války zahynulo osm Korničáků. Místní civilisté byli přímého ohrožení na životě ušetřeni, do zdejšího klidného (i když vyhladovělého) zázemí byli posláni dokonce váleční uprchlíci z Istrie (od italské fronty). Za druhé světové války nepadl naštěstí nikdo (v Kornicích se sice v květnu 1945 střílelo, ale šlo jen o přestřelku s Rusy hlídkujícími na Hlavňově vyprovokovanou opilým ševcem z Lánů).

Poté čekaly Kornice další těžké časy. Tlaku komunistického režimu na založení JZD dokázaly vzdorovat dlouho. Dokonce se podařilo zabránit označení některého ze zdejších sedláků za kulaka, po čemž by pravděpodobně následovalo jeho násilné vystěhování. Přesto v roce 1957 družstvo nakonec vzniklo (jako jedno z posledních v litomyšlském okresu). Roku 1968 se na Hlavňově utábořili polští tankisté a o několik let později (při cvičeních) tu pobývalo zatím poslední nepřátelské vojsko – Sověti. V roce 1976 byly Kornice administrativně sloučeny s Litomyšlí, krátce na to byla v Kornicích zřízena skládka odpadu. Na konci 80. let byl vybudován plynovod a nový vodovod. Do roku 1990 fungoval v Kornicích Občanský výbor, od roku 2000 hájí zájmy obce Osadní výbor.


Vývoj počtu obyvatel a domů


1552: 11 domů
1610: 14 domů
1651: 62 obyvatel / 14 domů
1757: 103 / 18
1785: 154 / 28
1789: 28 domů
1837: 32 domů
1843: 174 obyvatel / 32 domů
1850: 175 obyvatel
1857: 204 obyvatel / 33 domů
1869: 208 / 33
1880: 206 / 35
1890: 221 / 36
1900: 211 / 35
1910: 208 / 36
1921: 192 / 36
1930: 182 / 38
1950: 146 / 44
1961: 152 / 38
1970: 139 / 39
1980: 147 / 41 domů (obydlených 37)
1988: 153 / 37 trvale obydlených domů (46 bytů)
2000: 151 obyvatel

Jméno obce

Původ jména Kornic je nejasný. Existuje několik teorií, žádná však není příliš přesvědčivá. Může pocházet od kornaté, tzn. mazlavé, půdy, od staročeského slova „kornicě“, tj. pokácené kmeny ještě s korou, možná je i souvislost s keltským slovem „corno, korno“, což znamená roh nebo také ohyb toku.


Významní rodáci

František Buben (1880-1956) - architekt, žák Jana Kotěry



Podrobnou historii obce neleznete >>zde<<.

-pch-

FOTOGALERIE
VIDEOTÉKA


Počasí v Kornicích
Meteoradar Přesnější (norská i česká) předpověď počasí - ZDE.

© 2010-2016 Kornice
TOPlist